Starší žáci v oslabené sestavě srdnatě bojovali

Na první letošní ligový turnaj jsme do Turnova vyrazili vinou nemocí ve značně oslabené sestavě. Navíc někteří z kluků se po týdenní viróze zákonitě potýkali s rychlejším úbytkem fyzických sil.

První zápas nám do cesty postavil soupeře z čela tabulky, sousední Lomnici. Hlavní úkol do zápasu tentokrát byla pozorná a důsledná obrana. Směrem do útoku využívat „přihraj a běž“, pohyb bez míčku, hru čelem do hřiště. V tomto žádná změna, stálé věci z této sezóny.

Díky absencím sestava dostála značných změn. První třetina přinesla velmi vyrovnaný boj s ojedinělými šancemi na obou stranách. Soupeř z Lomnice jich měl více než my, ale potrestat dokázal brankou pouze jednu.

O konečném výsledku zápasu rozhodla prostřední třetina, kdy jsme absolutně nezachytili její začátek a během prvních tří minut dostali tři branky. Nutno podotknout, že všechny padly po našich zbytečných chybách. Naopak, když jsme se už my dostali do šance/zakončení, tak naše střely létaly vysoko nad branku. Hrůznou část pak podtrhla pátá branka 15 vteřin před koncem.

Do třetí třetiny jsme nastoupili s odhodláním ještě zabojovat a s výsledkem něco udělat. Jiskru naděje vykřesala branka Ondreje Polakoviče na začátku čtvrté minuty. Po této situaci jsme se rozhodli pro hru v šesti bez brankáře. Bohužel góly přišly až v poslední minutě, konkrétně dva z hole Jéni Šimona, který po nemoci byl jakýmsi „žolíkem“ připraveným zasáhnout pouze v důležitých momentech a krizích.

V druhém zápase jsme se utkali s domácím týmem TJ Turnov „B“. První třetina byla z naší strany velmi slabá, prohrávali jsme spoustu osobních soubojů, ztráceli míčky v přechodové fázi a tím soupeři nabízeli šance. Ten dvěma nepohrdl, a tak jsme po první třetině prohrávali o dva góly.

Prostřední část v naší hře přinesla trochu zlepšení, i když k dokonalosti bylo daleko. Velmi nám vázla produktivita, pokračoval trend z prvního utkání, kdy jsme nedokázali naše šance proměňovat. A tak musel opět zaúřadovat žolík Jéňa, který svojí brankou snížil na rozdíl jednoho gólu. Bohužel vzápětí jsme inkasovali potřetí a naše manko tak bylo zase dvougólové. Jiskru naděje do poslední části opět vykřesala branka z hole Jéni Šimona.

Třetí třetina se nesla ve znamení naší snahy o otočení výsledku. Skoro přesně v polovině vyrovnávací branku vstřelil opět nikdo jiný než Jéňa Šimon. O minutu a patnáct vteřin později vítěznou trefu zaznamenal Kuba Stěhula. Poslední branka padla po nejhezčí akci zápasu, možná i turnaje, kdy kombinaci po ose Juračka-Kyloušek, zakončil střelou z první kdo jiný než Jéňa Šimon. Vydřené povinné vítězství v poměru 5:3.

Jak tento turnaj zhodnotil trenér týmu Jan Šimon?

„Co k tomu říct? Pošlete pět kluků na turnaj do Prahy a v pondělí vám čtyři napíšou, že marodí a je jim blbě. Dva se nakonec z toho dokázali dostat, i když to na jejich výkon mělo logicky negativní dopad. Nejlepšího hráče týmu máte po angíně. A aby toho nebylo málo, tak vám další z tahounů týmu v pátek oznámí, že už dál hrát nebude.

Takže před turnajem se pokazilo prakticky všechno co se dalo, ale to je holt život a sport.

Celkově nám turnaj ukázal dvě věci. Velké rozdíly v dovednostech jednotlivých kluků, které nejsme schopni ve větším a rychlejším tempu zápasu zvládat. A pak bohužel další věc, že je pro nás Jéňa Šimon absolutně nepostradatelný hráč. Smekám klobouk dolů, že ze sedmi střídání za dva zápasy dokáže dát celkem 6 gólů. Potvrzení toho, že je rozdílový a pro náš tým a naše výkony strašně důležitý.

Jinak celkově samozřejmě ztráta, nicméně odhlodání se až do konce porvat o vítězství v soutěži trvá. Ale už to bude velmi velmi těžké a musí nastat velká souhra náhod.

Všem klukům díky, rodičům děkuji za pomoc s dopravou.“