ČEPS Cup národní finále
Po krajském kole turnaje, které se odehrálo v lednu v Liberci se neuvěřitelné stalo skutečností, podruhé jsme se probojovali na závěrečný turnaj prvního stupně základních škol ČEPS CUP. V úterý 26. 3. 2024 ráno jsme tak vyrazili na cestu do Prahy, kde se ve sportovní hale Jedenáctka na Chodově odehrálo národní finále. Jenom pro dokreslení úspěchu, na začátku bylo letos přihlášeno více jak 1.000 týmů a na konci nejlepších 16 bojovalo o vysněné vítězství.
Nejprve jsme odehráli základní skupinu, kde jsme v prvním zápase narazili na tým ze ZŠ Otakara Chlupa z Prahy. V prvním poločase byl gólově úspěšnější soupeř, který nám ve skóre odskočil na rozdíl tří branek. Ten druhý naopak patřil nám, nejprve snížil z trestného střílení Jéňa Šimon, aby pak další brankou vykřesal naději na vyrovnání. To se nám už bohužel nepodařilo, i když jsme v zápase byli více střelecky aktivní, ale brankářka soupeře podávala skvělý výkon.
Výsledek prvního zápasu nás dostal pod menší tlak, pokud jsme chtěli uchovat naději na postup do play-off „A“. Tým z Vimperku statečně vzdoroval a bojoval, ale kvalita podpořená gólovou efektivitou byla tentokrát na naší straně. A tak jsme výsledkově zápas jednoznačně ovládli, i díky tomu, že naplno začal „úřadovat“ Jéňa Šimon, jehož góly a finesy nás drželi ve hře.
Třetí zápas byl vzhledem k průběžným výsledků zápasem o všechno, buď vítězství a play-off „A“ nebo v opačném případě „B“. Hned na začátku utkání jsme se dostali do vedení. Pak přišly tři nešťastné momenty – hra vysokou hokejkou a nájezd, teč a střela která prošla mezi nohama, které otočily výsledek na stranu soupeře. Od té doby to byla přetahovaná. Naše vyrovnání, pak vedoucí gól, vyrovnání soupeře a až prakticky do konce zápasu, který jsme nakonec o gól vyhráli a mohli se radovat z postupu do bojů o medaile.
Ve čtvrtfinále jsme narazili na vítěze skupiny D, tým z Ostravy. Už na rozcvičce byla vidět jasná výšková převaha, ale ničeho jsme se nebáli a od začátku do toho šli naplno. V první poločase nám dělalo problém obsazovat hráče a dostávali jsme góly z přečíslení, které soupeř skvěle řešil. Naději na udržení v zápase znamenalo proměněné trestné střílení z hole Jéni Šimona. Druhý poločas byl z naší strany směrem dozadu o mnoho lepší a soupeř se už tolik do šancí nedostával. A my měli Jéňu, který sázel jeden gól za druhým, ale pořád to bylo velmi těsné o gól. A závěr? Ten byl na infarkt. V poslední minutě, místo toho abychom podrželi míček, tak jsme ho dvakrát úplně zbytečně ztratili a soupeř měl obrovské gólové příležitosti. Ale v tu chvíli předvedl neuvěřitelné zákroky Dan Schilte v naší brance a poslal nás do zápasů o medaile.
V semifinále jsme narazili na tým z Plzně, s kterým jsme se loni utkali v základní skupině. Tým tvořený převážně hráči z týmu Gorily Plzeň znamenal, že jsme do zápasu rozhodně nešli jako favoriti. Jenže kluci předvedli neuvěřitelný taktický výkon, kdy soupeře po celý zápas k ničemu pořádně nepustli a naopak trestali každou jejich chybu. Gólový uragán opět předvedl Jéňa, když z jedenácti gólů dal devět a na ty dva další nahrál. A tak bylo jasné, že neodjedeme z Prahy s prázdnou.
Finále nám do cesty postavilo tým z Brna. Hned od prvních vteřin bylo jasné, jak bude zápas vypadat. Ze strany brněnských to bylo o tom, uhlídat Jéňu, nenechat ho vystřelit nebo zblokovat. A nutno sportovně přiznat, že se jim to náramně podařilo. Sice jsme celkově soupeře přehráli, přestříleli a byli lepší, ale bohužel střelecká štěstěna se odklonila a když jsme se dokázali prosadit pouze jednou, tak jsme nakonec o jeden gól prohráli. Nejtěsnějším možným rozdílem jsme tak prohráli finálovou bitvu a do Semil odvezli pohár za druhé místo. I tak je to NEUVĚŘITELNÝ, FANTASTICKÝ A HISTORICKÝ úspěch, na kterém se podíleli hráči našeho klubu, ať ti současní (Jarda Vrchovský, Jéňa Šimon, Domča Šťastný, Patrik Náhlovský) nebo i minulý (Dáňa Regner, Filip Malý), které doplnili další kluci (Dan Schilte, Péťa Janočko).
Hodnocení trenéra Jana Šimona:
Už jen ten fakt hrát podruhé za sebou celostátní finále byl neuvěřitelný úspěch. Smekám a děkuji všem klukům v týmu, každý se svou měrou o ten úspěch zasloužil. Sice jsme prohráli dva zápasy, paradoxně první a poslední, ale oba nejtěsnějším možným rozdílem a v obou jsme byli aktivnější a lepší. Říká se, že ve sportu štěstí a smůla neexistují, že máš ty věci udělat jinak a lépe. Ale tady asi nemůžu souhlasit, protože ve finále nešlo nic udělat jinak a lépe, soupeř měl skvělého brankáře, což mi jsme měli taky, a pak jsme trefili břevno. Klobouk dolů před Danem Schiltem, nikdy florbal nechytal, ale celý turnaj byl neskutečný a i díky němu jsme došli až do finále. A na závěr nemůžu opomenout výkony Jéni. Bez něho bychom určitě finále nehráli. Naprosto zaslouženě vyhlášen členem All stars týmu, když z celkových 33 našich gólů byla jeho bilance 27+4. Ale nebylo to jenom o gólech a přihrávkách, když bylo potřeba podržet míček, podržel, svými zkušenostmi a nasazením pozvedl výkony dalších kluků. Prostě jednoznačný leader. A i v kolektivním sportu platí, že pokud chcete uspět a dotáhnout to na vrchol, musíte mít výjimečného hráče a my ho měli.