Rozhovor: Jakub Vocelka

Ahoj Kubo, děkujeme, že sis na nás udělal čas.

Jakub Vocelka: Ahoj, díky za pozvání.

Pro začátek bych se Tě rád zeptal, co tě přivedlo k florbalu a co tě k tomu vedlo?

JV: Jako malý jsem chodil do TJ SOKOL Chuchelna, kde jsme kromě gymnastiky a všestranných cvičení hráli míčové hry, mezi kterými byl i florbal. Díky florbalovému náboru jsem se dostal do SCC Semily, kde jsem začal chytat, neboť jsem měl strach, že hráčů bude hodně a já se neprosadím. Gólmanů je vždy méně.

Za svou florbalovou kariéru jsi toho již prožil hodně, co ale považuješ za svůj největší úspěch?

JV: Je to pravda, dlouhou dobu jsem chytal, a pak se ze mě stal hráč, už ani nevím jak. Dobrou sezónu jsem prožil v FBC Jablonec, kde jsem rok chytal jako jediný brankář v juniorce. Vyhráli jsme juniorskou ligu, občas jsem jel s A-týmem, který tenkrát hrál první ligu a také jsem chodil na trénink extraligovým ženským FBC Liberec. Ale za největší úspěch považuji, že jsem se trenérsky podílel na výchově kluků, ze kterých se dnes pomalu, ale jistě stávají tahouni našeho A-týmu.

V této sezóně se družstvo mužů poprvé představilo v celostátní soutěži, jak hodnotíš přerušenou sezónu?

JV: Koukám na to ve dvou rovinách. Po osobní rovině to hodnotím, že je to dřina. Nic Vám soupeři nedají zadarmo, ale to mě baví. Pořád musím makat na 100 %. Druhá rovina je z pozice klubu. Myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí kvůli mladším kategoriím, aby nemuseli hledat jiné kluby kvůli vyšší soutěží a junioři tak mohou získávat cenné zkušenosti.  

V klubu působíš jako člen předsednictva a podílíš se tak na chodu klubu. Jaký máš názor na fungování klubu a jeho progres za posledních pár let?

JV: Ano, klub se za posledních pár let opravdu vyvinul. Je to vidět i na schůzích předsednictva. Dřív jsme měli schůze předsednictví jen občas a stihli jsme probrat i věci mimo klub, ale teď se scházíme pravidelně a schůze se často protáhnou dlouho do noci. Doufám, že naše práce je vidět a že tak vytváříme lepší klub.

Ještě donedávna jsi byl i činným trenérem, co tě na práci trenéra nejvíce bavilo a na jakou sezónu nejraději vzpomínáš?

JV: Nejvíce mě bavil ten vztah s kluky. Vždy jsem měl skvělé týmy, s kterými mě bavilo pracovat. Asi nejvíce mi utkvěla minulá sezóna, chyběl nám dohrát poslední turnaj, kde bychom získali body na to, abychom vyhráli celou soutěž. Velmi mě to mrzí, protože by si to kluci zasloužili. Ale kluky to mrzet nemusí, vyhrají určitě jiné soutěže.

Kvůli epidemii jsme byli nuceni upravit tréninky. Prozradíš nám jak se udržuješ v kondici?

JV: no (smích), když byl trénink, tak jsem na něj prostě šel, i když se mi to nehodilo. Teď se mi občas stává, že zůstanu v práci do noci a pak už trénovat nestihnu. Snažím se občas běhat a plnit tréninky od trenéra. Už se i udělalo celkem teplo, a tak jsem vytáhl kolo.

Kromě florbalu, máš ještě nějaké jiné koníčky?

JV: Miluji lyže, i když to letos moc nešlo, a přes léto rád jezdím na kole – MTB. Dále musím pořád něco stavět. Postavil jsem na zahradě saunu a teď stavím skleník. No a poslední rok se ze mě stal doslova fanatik do kávy, konkrétně espressa.

Vím, že se velmi zajímáš o osobní rozvoj, doporučil bys čtenářům nějakého autora, který ti nejvíce pomohl?

JV: Ze všech knížek, které jsem přečetl mi nejvíce utkvěla v paměti Cesta pokojného bojovníka od amerického autora Dana Millmana, zde fakt doporučuji knižní podobu, film se příliš nepovedl. Druhou knížkou je Jak získávat přátele a působit na lidi od tvůrce kurzů osobního rozvoje Dalea Carnegie.

Děkuji mockrát za rozhovor!

JV: Taky děkuji.