Rozhovor: Jan Štěpánek

Ahoj Honzo, děkujeme, že sis na nás udělal čas.

Jan Štěpánek: Ahoj, není vůbec zač.

Pro začátek bych se Tě rád zeptal, co tě přivedlo k florbalu?

JŠ: To je velmi dlouhý příběh, ale budu, co nejstručnější. Florbal jsem poprvé vyzkoušel na malém gymplu, když jsme ho hráli na tělocviku. V té době jsem vůbec netušil, že v Semilech nějaký klub je. Pamatuji si to jako včera, když jsme s Adamem Kuršelem jeli ze semilského golfového driving range na kole a on mi pověděl o možnosti hrát florbal v tehdejším semilském týmu, který ještě patřil pod Dům dětí a mládeže. Této příležitosti jsem se chytil a od té doby jsem u florbalu zůstal.

Za svou florbalovou kariéru jsi již prožil hodně vzestupů a pádů. Co ale považuješ za svůj největší úspěch a co naopak za svůj největší neúspěch?

JŠ: Skvělých momentů, které jsem v tomto klubu zažil, byla spousta. Byl jsem u postupu do regionální ligy a u zrodu prvních mládežnických kategorií. Za největší úspěch ale považuji, že z mých prvních svěřenců jsou teď platní hráči A týmu. A jak říkáš, tak i pádů jsem prožil hodně. První přišel v roce 2015, kdy jsem měl svůj první úraz s kolenem. Do té doby jsem si jako asi každý kluk v mém věku myslel, že jsem nesmrtelný, ale otočené koleno mě hodně rychle posadilo na zem, a to doslova (smích). Jak se ale říká, všechno zlé je pro něco dobré, i tento úraz mě posílil. Začal jsem se více starat o své tělo, zajímal se o to, jak mé tělo funguje a snažil jsem se dalším úrazům předejít. Což se mi až do roku 2019 dařilo, bohužel přišel další úraz kolene a od té doby již nehraji. Snažím se ale klubu pomoci jiným způsobem a vrátit mu tak to, co mi za těch spoustu let již dal.

Už po dvě sezóny vedeš družstvo juniorů a jsi asistentem u našeho A týmu. Jak hodnotíš přerušenou sezónu a změnil jsi nějak své tréninkové metody?

JŠ: Trénování mě vždy hodně bavilo. Už na začátku mé trenérské kariéry, kdy jsem si jako mladý kluk jel získat do Děčína svou první trenérskou licenci, kde jsem se seznámil s Frantou Záleským, nynějším manažerem turnovského florbalu, se kterým jsem do teď v kontaktu a vždy ocením jeho názor na věc. Jsem jeden z těch trenérů, který vše prožívá se svými svěřenci a za všechny bych strčil ruku do ohně. Za tu dobu, co trénuji, jsem se v tom, jak trénuji, opravdu hodně změnil. Před několika lety zpět jsem si myslel, že vše dělám skvěle a když vyhráváme, tak je to prostě správně a nikdo mi nemůže nic namítat. Co mi ale hodně otevřelo oči, bylo studium trenérské licence B, konkrétně lektor Michal Ježdík, kterého jsme tam spolu s Honzou Šimonem zažili. To, jak on konkrétně přistupuje ke sportu a tvoření týmu celkově, mě uchvátilo, a díky tomu jsem se začal v tomto odvětví ještě více sebevzdělávat. Začal jsem s podrobnějším plánováním sportovní přípravy a vzhledem k mé historii se zraněními se hlavně koukám po fyzické stránce jednotlivých hráčů a snažím se, aby byli co nejlépe připraveni do své sportovní kariéry.

V klubu působíš jako člen předsednictva a podílíš se tak na chodu klubu. Jaký máš názor na fungování klubu a jeho progres za posledních pár let?

JŠ: Růst našeho klubu za posledních 7 let je opravdu neskutečný. Když si vzpomenu na to, jak jsme začínali obcházením škol, abychom sehnali hráče do mládežnických kategorií, v porovnání s tím, kde jsme teď, mi to přijde až neuvěřitelné. Velký dík patří všem, kteří se starají o mládež a vedení klubu, které obětuje svůj volný čas ve prospěch našeho klubu. Velký úspěch je postup našeho A týmu do celostátní soutěže. Je to věc, kterou jsme si tak trochu vysnili a teď se s ní musíme co nejstatečněji poprat.

Kvůli epidemii jsme byli nuceni upravit tréninky. Prozradíš, jak tvoříš tréninky pro své svěřence a jak se ty sám udržuješ v kondici?

JŠ: Již asi 2 roky v klubu využíváme program XPS network na tvoření tréninků a plánování tréninkového procesu. Je to velice šikovný program, který mi mou práci nejenže ulehčil, ale řekl bych, že i o hodně pozvedl. Jelikož jsem trošku bordelář, tak mé tréninky na papírech jsem vždy hledal, jelikož jsem je někam založil a nepamatoval jsem si kam. Teď mám vše na jednom místě a je to pro mě i pro kluky o dost jednodušší. Napříč klubem se snažíme dělat individuální tréninky pro naše svěřence právě do této aplikace, kam mají přístup buď z webového prohlížeče, nebo si mohou stáhnout aplikaci do mobilu. Doufám, že se nám společné tréninky brzy vrátí a budeme se moci opět potkat. Co se týče toho, jak se udržuji v kondici já, tak to není zase tak růžové (smích). Snažím se co nejvíc posilovat, i když zavřené posilovny mi velice chybí.

Máš ještě nějaké jiné koníčky kromě florbalu?

JŠ: Zajímám se o sportovní, kulturní a politické dění u nás i ve světě, rád chodím plavat, i když to teď nemůžeme. Prostě obecně mám rád sport a snažím se být aktivní. Poslední dobou mě dost chytlo fotografování, tak foťák tahám skoro všude a přítelkyně mi vždy nadává, že na mě musí čekat, když něco fotím (smích).

Vím, že jsi velký fanoušek Arsenalu. Jak hodnotíš jejich éru od legendárního kouče Arséna Wengera?

JŠ: Každý klub zažívá krizi, některá trvá déle než jiná. Asi všem bylo jasné, že po odchodu Wengera bude těžké tým nějak přetvořit a najít tu správnou cestu k úspěchu. V poslední době ale začínám nalézat světlo na konci tunelu. Od jmenování Mikela Artety manažerem mi přijde, že Arsenal má konečně zpět identitu a jeho projekt je mi sympatický. Nejsem z toho táboru, že jakmile se nedaří, tak se hned musí odvolávat kouč, ale myslím si, že vše potřebuje čas, aby vize byla naplněna. Co je mi velmi sympatické, že Arsenal stále dává šanci mladým hráčům z akademie.

Děkuji mockrát za rozhovor!

JŠ: Taky děkuji.