Rozhovor: Tomáš Sábl

Ahoj Tome, děkujeme, že sis na nás udělal čas a rozhodl se přiblížit svou práci pro klub. 

Tomáš Sábl: Ahoj, děkuji za pozvání.

Pro začátek bych se Tě rád zeptal, jak jsi vlastně vůbec přišel k florbalu a co tě k tomu vedlo?

TS: K florbalu jsem se dostal v době, kdy velká část mých současných spoluhráčů ještě nebyla na světě. Zhruba v roce 1999 jsem se přes mého bratra dostal k Oleška Boys (parta kolem bratrů Hypšmanových a Petra Ježka). Bylo to v dobách, kdy jsme ještě ani neznali florbalová pravidla, takže jsme si například vysoký míček dávali na zem rukou. Florbalová hokejka byla z části domácí výroby – v ACRA sport jsme si koupili čepel a tu přidělali na zkrácenou násadu od koštěte. Prostě hodně divoké začátky. Všechny hokejky, s kterými jsem kdy hrál, mám stále doma. Na fotce jsou jenom ty nejstarší.

Co považuješ za svůj největší florbalový úspěch? 

TS: Mám za sebou víc jak 350 zápasů v semilském dresu. Zažil jsem krásné chvíle, kdy jsme vyhráli ligu, ale byl jsem i při tom, kdy to s florbalem v Semilech nevypadalo dobře a na turnaj se jezdilo i v šesti lidech do pole. Florbal je kolektivní sport, takže za největší úspěch považuji, že v letošním roce klub oslaví 20 let své existence a vzhledem k početné mládežnické základně snad ještě dlouho bude existovat. 

V klubu se pohybuješ od jeho vzniku. Jak hodnotíš vývoj klubu a kam si myslíš, že až může dojít?

TS: Za posledních několik let se klub výrazně posunul. Velké poděkování v tomto ohledu patří všem, kteří se o naši mládež pravidelně starají. Bez nich bychom stále přešlapovali na místě a hráli nejnižší mužskou soutěž tzv. jenom pro radost a na žízeň. 
Klub v tuto chvíli naráží na své lokální možnosti. A-týmu se podařilo dosáhnout historického úspěchu, ale domácí zápasy musíme hrát v sousední Jilemnici, protože semilská hala rozměrově nevyhovuje. Je to velká škoda, protože zápasy v celostátní soutěži mají úplně jinou úroveň a bylo by to další lákadlo pro děti, diváky i sponzory.

Již druhým rokem zastupuješ pozici předsedy klubu, dále jsi členem předsednictva a hraješ za A tým. Můžeš nám přiblížit svou práci pro klub a jak dlouho bys chtěl ještě hrát? 

TS: To nejvíc záleží na trenérovi. Nejsem už nejmladší, a tak taky hodně záleží na zdraví. Během letní přípravy na loňskou sezónu jsem se cítil dobře, ale pak tělo řeklo dost a půl roku jsem byl úplně bez sportu. Bylo těžké se po takové pauze zase vrátit. A když jsem si začal zvykat na pravidelné tréninky, tak přišla první vlna koronaviru a zase jsme byli bez tréninků. To samé vlastně probíhá teď, ale snažím se poctivě dodržovat domácí úkoly od trenérů, abych si aspoň nějakou fyzickou kondici udržel a mohl si ještě zahrát. Už teď se těším na letní přípravu, protože vím, že bez těch „galejí“ to prostě nejde a já potřebuji ten chybějící rok dohnat.

Ve své florbalové kariéře sis vyzkoušel snad všechno, od hráče přes trenéra až po rozhodčího. Proč ses rozhodl nadále pokračovat už jen v té hráčské kariéře? 

TS: Na to je jednoduchá odpověď – čas a rodina. Dokud člověk studuje a nemá v podstatě žádné závazky, tak si toho může naložit hodně. Florbal pro mě byl mnoho let na prvním místě a vše ostatní šlo stranou. Ale jak přijde rodina, tak se ty priority mění. Být členem divizního týmu s sebou nese velké nároky na čas – tréninky třikrát týdně a každý víkend zápas. Společně s mou politickou funkcí už toho volného času moc není a já bych byl nerad, kdyby mě dcera viděla jenom ráno u snídaně.
Občas si říkám, že bych se rád k pískání vrátil, ale časově bych to nestíhal. V době, kdy jsem měl na starosti rozhodčí v rámci severovýchodního regionu (Liberec, Hradec Králové a Pardubice), jsem zažil i první půlku sezóny, kdy jsem od září do Vánoc měl jenom dva volné dny o víkendu. Jinak jsem stále někde cestoval a buď hrál, nebo pískal. 

Společně s tvou časově náročnou profesí místostarosty města Semily, pozicemi ve vedení klubu a hraním za A tým musí být velmi těžké si najít volný čas. Když ho ale máš, co rád děláš? 

TS: Ve volném čase vyrážím s rodinou na výlety do přírody nebo za rodinou a přáteli. Objevujeme i méně známá místa. Na podzim jsme například navštívili zříceninu zámku Zvířetice a pozůstatky zámečku Zásada. Moc krásná místa, která jsem doteď vůbec neznal. 
A když je večer klid, tak si rád pustím nějaký zajímavý seriál nebo film na Netflixu.

Jak se udržuješ v kondici v současné koronavirové době? Mám na mysli jak tělesnou, tak duševní stránku.

TS: Není to takové, jako když jsou pravidelné tréninky a když se člověk nemůže vymluvit, že se mu nechce. Na regulérní trénink se prostě jít musí, pokud není závažný důvod. Individuálnímu trénování nenahrává ani současné mrazivé počasí, ve kterém se ani moc běhat nechce. Snažím se cvičit doma. Buď podle tréninků od trenéra, nebo se inspiruji na Youtube, kde je naštěstí dost cardio a jiných cvičení na výběr. Naštěstí i moje žena ráda cvičí a ve dvou se to táhne líp.

Vím, že jsi vášnivý fanoušek fotbalové Sparty. Jak hodnotíš jejich neúspěšné období v posledních letech? 

TS: I ty největší kluby si jednou za čas projdou krizí. Stačí si vzpomenout na rok 2014 kdy jenom o bod Slavia utekla sestupu. A ani sezóny předtím se nepohybovala vysoko. Sparta do tak hluboké krize nikdy nespadla. Většinou končí na předních příčkách ligové tabulky, i když ta nejvyšší jí dlouho uniká. A možná to je ten důvod, proč krize Sparty trvá tak dlouho. Není tak razantní, aby došlo v klubu k velkému zemětřesení. Ale před každou sezónou doufám, že už tahle sezóna bude zlomová a Sparta se vrátí, tam, kam historicky patří – na ligový trůn.

Moc děkuji za rozhovor a měj se pěkně! 

TS: I já děkuji za příjemný rozhovor a snad se brzo potkáme v hale.